Bylo hezké odpoledne a na prostranství před vozovnou ve Střešovicích se začali objevovat první závodníci nového ročníku Pražské lítačky. Zdravil jsem se s těmi, které jsem znal z předchozích ročníků a snažil jsem se alespoň pár slovy přivítat nové tváře, ale vím, že jsem nebyl ve všech případech úspěšný. Čas, který po třetí hodině plynul normálně se brzy urychlil a pak přímo splašil, alespoň tak jsem to vnímal. Podařilo se mi však domluvit se s řidičem naší tramvaje na trase a když se za námi zavřely dveře a já jsem viděl, že se všem podařilo nastoupit, oddechl jsem si, bál jsem se, že se tam všichni nevejdeme.
Tramvaj se rozjela a napětí rostlo. Rozdaly se papírky bonusových zastávek a hráči si začali promýšlet své trasy, ale ještě jim chybělo jedno důležité políčko na mapě jejich plánu, kde se bude vystupovat. Když se nad Chotkovými sady tramvaj otočila směrem k Pražskému hradu počalo se mezi závodníky hovořit o točně na Dlabačově a já jsem věděl, že jsou na správné adrese.
Nájezd na uvedenou točnu přesvědčil i poslední váhající. Zanedlouho již vystoupil náš fotograf, aby zvěčnil skutečný start naší soutěže. Dveře tramvaje se otevřely a závodníci se rozprchli do okolí, já jsem si na zpáteční cestě užíval neskutečnou pohodu v prázdné tramvaji, zatímco hráči začínali prožívat první úspěchy i zklamání z neúspěšných plánů, nevydařených přestupů a zpoždění spojů.
Když blížil konec závodu, vyhlížel jsem nedočkavě první navrátilce. Na start vyrazilo celkem 54 závodníků nebo závodních týmů. Nakonec se jich do cíle dostalo 52, což je vynikající výsledek. Mnozí přijeli s větší či menší časovou ztrátou, protože tramvaje k vozovně jezdí téměř společně a pak následuje delší mezera, kdy nejede vůbec nic. Poslední závodník ve skotské sukni přišel s takovým odstupem, že odečet trestných bodů téměř vynuloval celý jeho závod, prostě si myslel, že cíl je zase na Dlabačově. Bral to však s úsměvem, a to se mi líbilo.
Rozloučil jsem se se závodníky a se skupinou sčítačů jsem zamířil na Masarykovo nádraží, kde jsme se pustili do vyhodnocování soutěžních archů. Zde se k nám připojil i Liev, který se kvůli zpoždění nedokázal vrátit včas do vozovny, ale sčítání si nenechal ujít.
Vyhlášení výsledků proběhlo druhý den dopoledne ve vozovně Střešovice. Byly zde předány výhry oceněným s dopravní a foglarovskou tématikou a mladším přítomným též naše Bobří stopy. Vám, kteří jste tam nebyli, přiblížím herní taktiku čtyř oceněných soutěžících.
Matej, první místo. Po přečtení bonusovek sledoval cestu tramvaje a když zjistil, že jede směrem na západní točny Prahy 6, rozhodl se ihned zaútočit na první bonusovku, která bude nejblíže, tedy na Prahu – Ruzyni. Zde nasedl na spěšný vlak, dojel do Hostivice, čímž se dostal do první radiály. Hned se však vrátil osobákem do Prahy a přes Veleslavín dojel metrem na povinnou bonusovku Vyšehrad. Zde seběhl do Nuslí, tramvajemi dojel na druhou lehkou bonusovku, na Orionku. Dalšími tramvajemi s mnoha přestupy se dostal na bonusovou linku 31. Přidal ještě trolejbus v Libni a už se tramvajemi vracel k muzeu MHD. Snadné, že? 308 bodů.
Lišáci, druhé místo. Na vítěze měli odstup 32 bodů. Jejich cesta byla také výborná, chyběla jim jedna bonusovka navíc, aby se s Matejem porvali o první místo. Z Dlabačova přejeli s přestupy strahovský kopec, nenechali se zvábit lanovkou a sjeli dolů a mnoha tramvajovými přestupy dojeli na smíchovské nádraží, kde se svezli vlakem na hlavní nádraží. Rychle dojeli metrem na Vyšehrad a hned zamířili zpátky do centra a přes Prahu 3 s přestupy na bonus na Orionce. Dalším směrem byla Libeň, kde hezkým přestupem mezi bonusovou linkou 31 a trolejbusem získali 31 bodů. Následoval jejich návrat přes Karlín a střed města do Vozovny Střešovice. 276 bodů.
Vitalij, třetí místo. Rozdíl mezi 3. a 7. místem byl minimální, činil jen 9 bodů, takže rozhodovaly, náhody, překvapivé přestupy ale i nepřesnosti. Vitalij přebíhal mezi zastávkami, takže v nadpoloviční většině byly nástupní i výstupní zastávky unikátní, tedy bodované. K tomu ještě přidal 3 bonusovky a bonusovou linku. Z Dlabačova vyrazil hned tramvajemi do centra a metrem pak na Vyšehrad. Tady to otočil, vrátil se do středu a tramvajemi pak dojel na Orionku. Následovala Libeň a bonusová linka 31. Přestože byl v poslední třetině závodu, zariskoval a vlakem se vydal do Běchovic a autobusem se svezl na hodně osamělou bonusovou zastávku v areálu výzkumných ústavů Běchovice. Delším během se vrátil na zastávku střed a osobákem jiné linky se mu podařilo dostat se zpět do města. Čas ukončení se blížil, takže volil rychlé přesuny metrem, sdíleným kolem a tramvaji dospěl do cíle. Přiběhl o dvě minuty později, ale i po odečtení 20 bodů dosáhl 267 bodů a 3. místa.
Pro pořádek ještě doplňuji, že fakticky stejného výsledku dosáhl i Tom Galon na 4. místě. Ten však udělal chybu při vyplňování tabulky cesty a tato chybička jej stála místo na bedně.
Nejlepšího výsledku mezi juniory dosáhlo duo Tramvaj41 a Šotouš17, kteří společně udělali opravdu důstojných 235,1 bodů. Z Malovanky dojeli tramvajemi na I.P.Pavlova a metrem dojeli na povinný Vyšehrad. Odtud seběhli do Nuslí a přes Eden se dostali na Orionku. Potom se dalšími tramvajemi dostali na Výtoň, kde se dvakrát přepravili přívozy, aby se dostali zpět na levý břeh Vltavy. Jelikož ještě není Dvorecký most dostavěný, vrátili se tramvajemi na Karlovo náměstí. Konec se blížil, takže raději už jeli metrem. V absolutním pořadí to bylo 17. místo.
12. ročník je u konce. Celý závod byl hezký, děkujeme dopravnímu podniku a MČ Praha 6 za významnou podporu, bez které bychom neměli zázemí v přistavené tramvaji, nemohli bychom se přesunout na dlabačovskou točnu vlastním spojem a nemohli bychom mít tak hezké ceny pro vítěze. Smekám před nadšením podporujících i soutěžících a těším se zase na příštím startu!
Autor textu: Marek S. – Winoga
Foto: MČ Praha 6
